Upravit stránku

Koně

Jerez je bezpochyby městem, kde se koním dostává velkého respektu. Existuje zde mnoho farem, chovných stanic, jezdeckých zařízení a návštěvnických center, to vše za účelem šlechtění zvířete, jehož postava se stává naprosto určující pro vyjádření nejhlubších kořenů kraje, což je patrné i na tradičních festivalech.

Jerez nabízí širokou škálu atrakcí a služeb souvisejících s jezdectvím, určených pro milovníky koní, kteří se s nimi chtějí seznámit blíže, i pro sportovně založené turisty s chutí zdokonalit svoje jezdecké umění provozováním všech možných jezdeckých disciplín.

Můžete se kochat pohledem na oře volně cválající v ohradách nebo uměním profesionálů během přehlídek, obdivovat sílu koní zapřažených do povozů vyzdobených na jarmarky a pouti, užít si jízdu kočárem po městě, dozvědět se vše o historii místních plemen v muzeích, naučit se jezdit, projet se na koni či poníkovi po okolí, koupit si vše, co nějak souvisí s koňmi atd.

  • JEZDECKÁ KULTURA V JEREZU

    Koňský trh

    Jedinečný park Gonzáleze Hontorii je každoročně v květnu dějištěm týdenního koňského trhu, kdy se obyvatelům a návštěvníkům města otevře více než 200 „casetas“ (typických barů). Velkolepé přehlídky se účastní stovky jezdců v tradičních kostýmech a bezpočet kočárů.

    Pořádají se koňské výstavy, akce a soutěže, na národní i mezinárodní úrovni, v klasické drezuře i cross-country, výstavy postrojů, speciální show organizované Královskou andaluskou školou jezdeckého umění, hřebčíny La Cartuja Stud a Campo Abierto, slavnost EQUISUR a býčí trh atd., díky čemuž festival nabízí směsici požitků pro všechny smysly.

    Ministerstvo obrany má v Jerezu, přesněji ve čtvrti Cortijo de Vicos, svoje zařízení, která se podílejí na přípravě jezdeckých soutěží, např. i za účasti španělských býků. A nesmíme samozřejmě zapomenout na Depósito de Sementales, místní hřebčín.

    Od roku 1967 se každoročně uděluje cena „Zlatého koňského města Jerezu“ za profesionální nebo dobrovolnou práci jednotlivců, firem a institucí na poli propagace kultury chovu koní na národní a mezinárodní úrovni.

    Koňský trh v Jerezu byl vyhlášen Turistickou atrakcí mezinárodního významu.


    Pouť do Rocía

    Každý rok od května do června se na náměstí Alameda Cristina vedle kláštera Santo Domingo setkávají spousty lidí; zdraví se, zpívají a tleskají poutníkům, kteří projíždějí se svými povozy vyzdobenými na počest Panny Marie z Rocía, aby se vydali na cestu do cíle v Aldea del Rocío (kraj Huelva).

    Mezi vrcholy pouti patří představení Bratrstva Panny Marie, což je akce, která vždy přiláká velký počet koní a povozů putujících přes mokřady a piniové háje národního parku Doñana.

  • ČISTOKREVNÝ ŠPANĚLSKÝ KŮŇ

    Prototypem tohoto koně je uvolněné zvíře s elegantními pohyby, které v sobě jakoby mimochodem spojuje všechny na první pohled viditelné ušlechtilé vlastnosti.  Nádherný kůň vyznačující se ladnými křivkami, vynikající schopností učit se, hrdostí, temperamentem a vznešeným chováním, je obdivovaný už mnoho století.

    Nejobvyklejší barvou čistokrevného španělského koně je Capa Torda (šedobílá), ale najdeme i jiná zbarvení.

    • Grošák: Kombinace bílých chlupů a dalších barev v různých proporcích.  Vyznačuje se tím, že hříbě se rodí tmavší a srst časem bělá. Až na pár výjimek je tak dospělé zvíře úplně bílé.
    • Ořech: Hnědá barva připomínající ořechy.  Objevuje se v různých odstínech – od velmi světlých (od hnědáka ji odliší jen odborník, protože oba mají černý ocas a konce nohou) až po velmi tmavé, které se zase těžko odlišují od vraníka.
    • „Alazana“: Načervenalá srst v různých odstínech. Typická dlouhými chlupy (ocas a hříva) a na ocase a končetinách stejnou nebo téměř stejnou barvou jako má zbytek těla.  Rozlišují se poddruhy jako alazán, světlý, pálený, hovězí atd.
  • CARTUJANO

    Plemeno Cartujano je základem pro chov španělského čistokrevného koně, hlavně proto, že se chová v dostatečném počtu a slouží k zakládání a šlechtění rodokmenů mnoha známých španělských, evropských i amerických plemen.

    Kořeny sahají až do roku 1484, kdy se mniši v kartuziánském klášteře v Jerezu de la Frontera rozhodli založit hřebčín s využitím nekvalitnějších klisen andaluského koně, dostupných v té době v kraji.

    Stáje byly po tři sta let (v letech 1484 až 1810) v rukách mnichů, kteří nezaháleli a plemeno neustále vylepšovali.  V roce 1810 z kláštera odešli a stáje před zánikem zachránil biskup Pedro José Zapata.

    Od tohoto roku se datuje změna označení z „Hierro de la Campana“ na „Hierro del Bocado“, což je oficiální titul všech hříbat narozených v Yeguada de la Cartuja. V roce 1857 vdova po Pedrovi José Zapatovi prodala několik klisen a hřebců Vicente Romerovi Garcíovi, který zahájil komerční chov; ten převzal v roce 1949 Fernando C. de Terry.

    Podnikatel irského původu si dobře uvědomoval, jak prospěšný pro image jeho lahodné sherry bude obraz ušlechtilého koně, proto shromáždil tehdy nejlepší žijící exempláře a vybudoval pro ně vynikající zázemí; koně se objevili na výzdobě jeho restaurací a barů a tahali okázalé kočáry. Kvalitu, krásu a ladný pohyb koní, kteří se postupně proslavili po celém světě, podtrhovaly znalosti obslužného personálu.  Hřebce (sementales) prodával do státních stájí, a díky tomu došlo k homogenizaci mnoha chovů čistokrevného španěla, k vytvoření typických profilů a skupin, které se v předcházejícím období vytratily v honbě za co nejvyšším a nejsilnějším zvířetem.

    Terryho podniky a stáje v roce 1981 odkoupila společnost Rumasa S.A. O dva roky později připadl majetek Rumasa S.A. státu, který následně v roce 1985 oddělil prodej alkoholu od stájí.  v roce 1990 pak stát začlenil stáje do státního podniku EXPASA S.A., který se tak ujal odpovědnosti za péči o toto jedinečné národní dědictví.

    Yeguada de la Cartuja – Hierro del Bocado je skutečně nejvýznamnější základnou plemene Cartujano na světě: stádo čítá více než 200 zvířat chovaných na rozlehlých pozemcích ve Fuente del Suero.